Jan Vlček - filmový architekt

portret

    20. 3. 1972 Praha

  • - od 2000 filmový architekt
  • - 1997 - 2000 asistent českých i zahraničních filmových architektů
  • - 1986 - 1990 SUPŠ (design hraček)

„Moje práce je dobrá, když si jí nikdo nevšimne. Prostor má sloužit ději, postavě, ne na sebe lacině strhávat pozornost,“
říká filmový architekt Jan Vlček

Jan Vlček je původní profesí návrhářem hraček a drobných dekorativních předmětů. Tento obor vystudoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze. V současné době však za dominantní pole své působnosti považuje filmovou scénografii.

portret
portret

„Filmovou branži jsem poznával s logickou posloupností,“ vzpomíná Jan Vlček a údaje z profesního životopisu jeho slova potvrzují.

U filmu začal před 17ti lety úplně od základů – jako patinér. Prvním filmem, jehož dekorace činil věrohodnými a opatřoval je vrstvou prachu, špíny… zkrátka patinou, bylo Menzelův film ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA IVANA ČONKINA. Následovala práce na mnoha zakázkových filmech pro české i zahraniční produkce, časem ve funkci asistenta filmových architektů a několik posledních let už sám navrhuje a řídí stavbu dekorací a výrobu rekvizit.

Podílel se například na celovečerních filmech CABRIOLET (režie Marcel Bystroň), FRANTIŠEK JE DĚVKAŘ (režie Jan Prušinovský), LIŠTIČKY (Little foxes, irsko-česko-slovenská koprodukce, režie Mira Fornayová), ZOUFALCI (režie Jitka Rudolfová), krátkých filmech NEJLEPŠÍ JE PĚNIVÁ (Bubblebath Is The Best), LOVU ZDAR, PERLIČKA (Pearls), MALÉ RADOSTI (Plain Pleasures), GALERIE (Gallery) nebo v USA řadou cen ověnčeném SON´S WAR z válečného období. V těchto dnech realizuje film DONT´STOP debutujícího režiséra Richarda Řeřichy o nástupu punku v Čechách v 80. letech minulého století a šestnáctidílný seriál OKRESNÍ PŘEBOR pro TV Nova z prostředí venkovského fotbalu.

„Při práci na filmu je pro mě zásadní scénář, z něj vycházím. Jednotlivým postavám vytvořím odpovídající prostředí podtrhující jejich osobnost danou autorem. Například pro film František je děvkař jsme vystřídali 30 interiérů, které musely být na první pohled rozlišitelné, aby divák netápal, kde se právě nachází. Tehdy jsem nakreslil asi 50 až 60 skic.“ přibližuje Jan Vlček svůj styl práce.

Jeho přístup je v principu odlišný od rutinních postupů většiny kolegů z profese. Všechny návrhy totiž kreslí ručně, nespoléhá na univerzální počítačové programy. Barevné, precizní autorské kresby pak zůstávají jako originální vzpomínka dlouho po realizaci projektu. „Vyjádření rukou, kresbou považuji za nejjednodušší a nejrychlejší způsob přenosu nápadu z hlavy na papír. Když se něco nepovede, stačí sáhnout po čistém papíru a začít znovu. Kreslím a přitom přemýšlím, kam postavím židle, stůl, kde bude okno…. Počítač by mě zdržoval,“ vysvětluje Jan Vlček.

portret

Bez velkého přehánění jej lze označit za všestrannou osobnost, svou fantazii, smysl pro detail a vytříbené výtvarné cítění projektuje také do návrhů interiérů restaurací, barů i obytných domů. Na zakázku vytváří autorské koncepce akcí v rozmanitých stylech, je autorem pozoruhodných olejomaleb a litografií, ilustruje povídky a po letech se opět chystá navrhovat hračky – pro nový dětský koutek v brněnském obchodním centru Olympie.